Reklama na internetu v roce 2010? Další stagnace

Bylo nám slibováno, že s koncem letošního roku to nejhorší ze současné „krize“ skončí, internetové reklamy nevyjímaje. Realita ale může být jiná a pozitivní předpovědi ze světa dost možná ukvapené. Cíl pro majitele webu do roku 2010? Přežít.

Přestože většina z nás byla nucena pod tlakem současného vývoje šetřit doma i ve svých firmách, postačí jen pár relativně dobrých zpráv v celoplošných médiích, aby se tento element správné opatrnosti vytratil. Od příštího roku téměř automaticky očekáváme návrat k růstu a po dalších pár měsících třeba i rozvoj na úrovni roku 2008.

Když není novoročních přání dost…

… je potřeba přispěchat s dalším. Všem vám prostřednictvím našeho „zeleného“ novoročního PFka přeji hodně úspěchů, dostatek času k odpočinku a klid při každodenním boji s povinnostmi.

Podzimní seriálové premiéry v USA. Co se vyplatí sledovat?

Americké televizní stanice dávají každý podzim šanci novým seriálovým projektům. Jak úrodná a osvěžující byla jejich letošní nadílka? Najdou se mezi nimi seriály, které by mohly zkultovnět?

Situace se seriály v USA ani zdaleka nepřipomíná stagnující tuzemskou televizní zábavu, kde slušný a zajímavý projekt alespoň evropských parametrů jednoduše nenajdete – místo nich vládnou ubrečené limonády, bez šance oslovit i mladší cílovou skupinu. Tamější prostředí je tvrdší, boj o diváky vyhrocený (a to je ještě možná slabé slovo) a seriály jsou dlouhodobě nejvýznamnější zbraní v rukou produkce. Třeba takový Fox hledá již několik let nástupte fenoménu Lost (marně), NBC a ABC sází na osvědčenou kvalitu pár bodujících projektů, jíž každý rok doplní o povedenou premiéru (a daří se jim to!). Jiné stanice také občas zabodují. Americkým divákům prostě musíme závidět.

PR jako tříbení informací a definitivní konec ČT

Co zaznělo na brněnském semináři na téma média a politika

Čtvrteční seminář MediaAge v Brně na výstavišti – přesněji řečeno jeho odpolední část – nabídl v tématu „média a politika“ zajímavé příspěvky mnoha kontroverzních osobností (Miloš Zeman, Ladislav Jakl a další). Záměrně se zdráhám označit tyto příspěvky za hodnotné; vždyť podnětů a myšlenek, které byly schopny překročit rozměr malého sálu pro zhruba stovku lidí, zaznělo jen málo. Těm, kterým se to podařilo, ale chyběl konkrétnější obsah.

eBanka definitivně umřela. Kde hledat náhradu?

Doba je zlá, času málo, orientace na výsledek maximální. Ale co trocha slušnosti?

Jsou situace, které mě dokáží nadzvednout ze židle. Hodiny ještě neodbily osmou hodinu ranní, mobilní telefon se už ale má čile k světu. Záležitost jednoho z partnerů nesnese odkladu… Jiný den brzy ráno odjíždím do Prahy na smluvenou schůzku. Před devátou dorazím, uvelebím se do křesla v kavárně, druhá strana ale jednání zruší 3 minuty před jeho zahájením krátkou SMS zprávou. Poznáváte se v některé z těchto situací, ať již na straně oběti či viníka? Rozhodně nejste sami. Teď ale otázka, co s tím.

Mohu akceptovat, že řada lidí spadá do kategorie ranních ptáčat a řešit pracovní záležitosti již kolem osmé hodiny chápou jako samozřejmé; sám spadám do kategorie těch, kteří raději zkrátí svůj spánek, než aby se zcela připravili o volno večer. Přesto se musím ptát: Je telefonát v 7 hodin ráno nebo v 7 večer samozřejmostí, která by měla být akceptována?

Zkusme malý test. Projděte si následujícími příklady a zamyslete se, zda vaši obchodní partneři a konec konců také vy sami tato pravidla dodržujete. Nic na nich není, naopak; zdají se být až překvapivě banální.

- Při telefonátech respektuji běžnou (či řekněme předpokládanou) pracovní dobu. Volám nejdříve v 9, nejpozději v 5 odpoledne, nejlépe ještě o hodinku dříve.

- Pokud volám pozdě, ale z urgentního důvodu, automaticky se omluvím a ujistím se, že druhá strana nemá problém strávit několik minut společným hovorem.

- Pokud se nedovolám a potřebuji něco řešit, pošlu upozorňující SMS. V opačném případě neočekávám reakci z druhé strany.

- Pokud mám nepřijatý hovor, volám zpět v nejbližší možný termín.

- Pokud mám zpoždění na domluvené schůzce, volám nejpozději do 10 minut od jejího začátku. Neočekávám, že druhá strana bude automaticky vyvíjet aktivitu pro zjištění, jak moc se na schůzku opozdím.

- Mám pochopení v případě, kdy druhá strana řekne NE: ať již na telefonát, možnost schůzky či cokoliv jiného.

- Neřeším po telefonu vše, ale jen záležitosti, u nichž je tento druh komunikace vhodný. V opačném případě použiji email.

- Sjednávám si schůzky na pevné termíny pouze v okamžiku, kdy jsem schopen je sám dodržet. Nemoc lze omluvit.

- Neměním svůj program a domluvená jednání méně než 24 hodin dopředu. Pokud se tak stane, maximálně se přizpůsobím druhé straně při hledání nahrádního termínu.

Ve všech případech je řeč o banalitách. Z mých zkušeností ale jasně vyplývá, že co je samozřejmé, nemusí být dodržováno. Mých posledních 14 dní to dokládá – neomluvená zpoždění na schůzky v délce více než 30 minut, zrušení schůzky přes SMS pět minut pár minut před jejím začátkem. Otázka je: jak tomu zabránit? Existuje nějaká prevence?

Mohu naznačit, že takové chování je nevhodné? Razantně upozornit, že příště nebudu – zpoždění na schůzku / telefonát v brzké ranní hodiny / cokoliv dalšího – tolerovat? Všechny možnosti zní až příliš riskantně. A protože výsledek je to, co nás zajímá nejvíce, nezbude mi, než se s podobným jednáním smířit. Kdo ví, třeba mi dokážete poradit.

Snadno byste mě mohli označit za hardcore fanouška či dokonce věčného zastánce eBanky. Tedy v minulosti určitě. Za posledních pár měsíců se ale situace rychle změnila.

Účet u eBanky mám po dlouhá léta a dodnes k přístupu do internetového bankovnictví používám prastarou kalkulačku, kterou jinak už 99 % majitelů vyměnilo (či bylo nucen vyměnit) za pohodlnější mobilní přístup. eBanku jsem vždycky a za všech okolností doporučoval každému, kdo uvažoval o změně účtu a pochopil, že nemá smysl zahazovat se s bankami formátu KB či ČS, které v přístupu k moderním technologiím (velmi slušně řečeno) tápou.

Co je slušné a neslušné v jednání s obchodními partnery?

Doba je zlá, času málo, orientace na výsledek maximální. Ale co trocha slušnosti?

Jsou situace, které mě dokáží nadzvednout ze židle. Hodiny ještě neodbily osmou hodinu ranní, mobilní telefon se už ale má čile k světu. Záležitost jednoho z partnerů nesnese odkladu… Jiný den brzy ráno odjíždím do Prahy na smluvenou schůzku. Před devátou dorazím, uvelebím se do křesla v kavárně, druhá strana ale jednání zruší 3 minuty před jeho zahájením krátkou SMS zprávou. Poznáváte se v některé z těchto situací, ať již na straně oběti či viníka? Rozhodně nejste sami. Teď ale otázka, co s tím.

Mohu akceptovat, že řada lidí spadá do kategorie ranních ptáčat a řešit pracovní záležitosti již kolem osmé hodiny chápou jako samozřejmé; sám spadám do kategorie těch, kteří raději zkrátí svůj spánek, než aby se zcela připravili o volno večer. Přesto se musím ptát: Je telefonát v 7 hodin ráno nebo v 7 večer samozřejmostí, která by měla být akceptována?

Zkusme malý test. Projděte si následujícími příklady a zamyslete se, zda vaši obchodní partneři a konec konců také vy sami tato pravidla dodržujete. Nic na nich není, naopak; zdají se být až překvapivě banální.

- Při telefonátech respektuji běžnou (či řekněme předpokládanou) pracovní dobu. Volám nejdříve v 9, nejpozději v 5 odpoledne, nejlépe ještě o hodinku dříve.

- Pokud volám pozdě, ale z urgentního důvodu, automaticky se omluvím a ujistím se, že druhá strana nemá problém strávit několik minut společným hovorem.

- Pokud se nedovolám a potřebuji něco řešit, pošlu upozorňující SMS. V opačném případě neočekávám reakci z druhé strany.

- Pokud mám nepřijatý hovor, volám zpět v nejbližší možný termín.

- Pokud mám zpoždění na domluvené schůzce, volám nejpozději do 10 minut od jejího začátku. Neočekávám, že druhá strana bude automaticky vyvíjet aktivitu pro zjištění, jak moc se na schůzku opozdím.

- Mám pochopení v případě, kdy druhá strana řekne NE: ať již na telefonát, možnost schůzky či cokoliv jiného.

- Neřeším po telefonu vše, ale jen záležitosti, u nichž je tento druh komunikace vhodný. V opačném případě použiji email.

- Sjednávám si schůzky na pevné termíny pouze v okamžiku, kdy jsem schopen je sám dodržet. Nemoc lze omluvit.

- Neměním svůj program a domluvená jednání méně než 24 hodin dopředu. Pokud se tak stane, maximálně se přizpůsobím druhé straně při hledání nahrádního termínu.

Ve všech případech je řeč o banalitách. Z mých zkušeností ale jasně vyplývá, že co je samozřejmé, nemusí být dodržováno. Mých posledních 14 dní to dokládá – neomluvená zpoždění na schůzky v délce více než 30 minut, zrušení schůzky přes SMS pět minut pár minut před jejím začátkem. Otázka je: jak tomu zabránit? Existuje nějaká prevence?

Mohu naznačit, že takové chování je nevhodné? Razantně upozornit, že příště nebudu – zpoždění na schůzku / telefonát v brzké ranní hodiny / cokoliv dalšího – tolerovat? Všechny možnosti zní až příliš riskantně. A protože výsledek je to, co nás zajímá nejvíce, nezbude mi, než se s podobným jednáním smířit. Kdo ví, třeba mi dokážete poradit.

Doba je zlá, času málo, orientace na výsledek maximální. Ale co trocha slušnosti?

Jsou situace, které mě dokáží nadzvednout ze židle. Hodiny ještě neodbily osmou hodinu ranní, mobilní telefon se už ale má čile k světu. Záležitost jednoho z partnerů nesnese odkladu… Jiný den brzy ráno odjíždím do Prahy na smluvenou schůzku. Před devátou dorazím, uvelebím se do křesla v kavárně, druhá strana ale jednání zruší 5 minutpřed jeho zahájením krátkou SMS zprávou. Poznáváte se v některé z těchto situací, ať již na straně oběti či viníka? Rozhodně nejste sami. Teď ale otázka, co s tím.

Tip na dovolenou: Švýcarsko – země kontrastů

Švýcarsko bylo jasnou volbou, kde strávit letošní dovoulenou. Přesto překonalo původní očekávání.

Musím se přiznat, že byť vybaven podrobnými znalostmi a řadou detailních tipů o Švýcarsku od rodiny i známých (kde jíst, kde nenakupovat, na co si dávat pozor), stále jsem byl překvapen švýcarskou mentalitou. A krásou jejich země. Když přejedete hranice s Německem, svět se stane zelenější, prostředí čistší a překvapivě i lidé vřelejší, přestože se o Švýcarech říká, že do své komunity jen těžko někoho pustí. A přistěhovalci, třebaže jsou to lidé na svém postu cenění a pracovně zde vřele vítaní, to mají po první dva roky nesmírně těžké.

Odlišná atmosféra je vidět všude. Švýcaři vedou klidnější život, nespěchají a neodbývají se: místo snídaně v práci nebo ve vlaku si zajdou do kavárny nebo se uvelebí kdekoliv na volné lavičce. Neřeší krádeže a zločinost. Automobily mají otevřená okýnka, vlastní věci leží pohozené někde opodál a sami otevřeně říkají návštěvníkům z ostatních zemí: pokud se vám něco ztratilo, hledejte své věci mezi ostatními turisty okolo. Budou u nich. Na 99 %.

Je zajímavé, že něco podobného může fungovat v tak multikulturní zemí, jakou Švýcarsko je. Vlivy ostatních sousedících států jsou přitom vidět všude: na německém severu, francouzském jihozápadě nebo italském jihovýchodě. Turista si snadno při cestě Švýcarskem procvičí veškeré jazykové schopnosti, ale mimo rozdílné mluvy může vnímat i odlišné prostředí jednotlivých částí země: zelený a klidný sever u Bodamského jezera (zejména vesnička Stein am Rhein mě uchvátila), mentalitu moderního města zastoupeného Zurichem nebo Ženevou na opačném konci země, atmosféru starého města v Bernu, klid a mír horských průsmyků, ale i kosmopolitnější švýcarskou riviéru nebo italská města na jihovýchodě země.

Dohromady vytváří Švýcarsko rozmanité pocity, ovšem jen v tom pozitivním lova smyslu. Týden strávený cestováním po zemi připomíná jak klasický eurovíkend v kterékoliv městské metropoli (je jich snad ve Švýcarsku málo?), tak dny strávené v horách, při prohlížení historických památek, v lázeňských městech nebo třeba u moře. „Vše v jednom“ mi letos opravdu zachutnalo víc, než si každý z těchto způsobů odpočinku (a že mám všechny rád!) užívat zvlášť.

Švýcarsko se tak v mém seznamu dostalo na pomyslné první místo nejkrásnějších míst v Evropě. Jsem si jist, že se tam vrátím, a prohlédnu si místa a památky, na které se v letošním nabitém programu nedostalo. Kdo ví, možná už příští rok.

Švýcarsko je krásná země v dosahu pár set kilometrů od našich hranic: proč mu dát přednost před běžnou dovolenou a co od něj čekat?

Musím se přiznat, že byť vybaven podrobnými znalostmi a řadou detailních tipů o Švýcarsku od rodiny i známých (kde jíst, kde nenakupovat, na co si dávat pozor), stále jsem byl překvapen švýcarskou mentalitou. A krásou jejich země. Když přejedete hranice s Německem, svět se stane zelenější, prostředí čistší a překvapivě i lidé vřelejší, přestože se o Švýcarech říká, že do své komunity jen těžko někoho pustí. A přistěhovalci, třebaže jsou to lidé na svém postu cenění a pracovně vřele vítaní, to mají po první pár let nesmírně těžké.

Pojďte pracovat k nám!

Kromě nových projektů nabízíme také příležitost pro všechny, kteří hledají novou pracovní výzvu, přátelské prostředí, dostatek volnosti i zajímavé finanční podmínky. Možná hledáme právě vás.

xBizon po roce svého provozu výrazně rozšiřuje svůj obchodní tým. Vedle řady interních změn hledáme nového obchodního manažera, který bude aktivně zastupovat naše již zaběhnuté (Nazeleno.cz, Napalubu.cz) i rozbíhající se  projekty (Dárkoviny.cz, Krámky.cz). Náplní práce je vedle oslovování nových inzerentů také komunikace a péče o ty stávající, stejně jako realizace projektů v synergii s našimi partnerskými firmami.

Nabízíme možnost seberealizace, rychlého růstu v mladém, zkušeném kolektivu, velkou volnost, vynikající finanční ohodnocení a mnohé další. V budoucnu šance budovat vlastní interní tým obchodních zástupců. Zájemci, hlaste se společně s životopisem na emailu kamil.gric@xbizon.cz.

Léto časem odpočinku? Kdepak, spouštíme nové projekty – Krámky a Dárkoviny

Zatímco jiní se válí u vody, v kancelářích xBizona je větší ruch než na podzim – spouštíme dva nové projekty. A protože na nic jiného není v těchto dnech ani pomyšlení, pojďte se na ně společně se mnou podívat.

Když jsme loni v létě s xBizonem začínali, nepřišlo nám zvláštní spouštět první z velkých projektů v měsících, kdy počet lidí na internetu padá ke svému celoročnímu dnu. V případě Nazeleno.cz jsme volnější období léta využili k pomalému a tichému startu projektu, k zabydlení se ve vodách internetu a samozřejmě také k oslovování prvních potenciálních partnerů. O rok později si to stejné zkoušíme znovu – tentokrát nikoliv s jedním, ale rovnou se dvěma projekty.

Prvním z nich jsou Krámky.cz. Za sympatickým názvem (doufejme pro vás stejně sympatickým jako pro mě se skrývá projekt, jemuž předcházely takřka roční přípravy. Krámky vznikly s jednoduchou myšlenkou nabídnout prodejní platformu, která osloví skupinu živnostníků i drobných prodejců, pro něž je profesionální e-shopové řešení příliš drahé a váhají také nad tzv. střední třídou, zastoupenou např. FastCentrikem nebo inShopem. Co víc, tito lidé nemají zkušenosti s internetem, nechtějí řešit marketingovou podporu svého projektu či se jinak obtěžoval.

Krámky.cz nabízí pomocnou ruku. Jejich součástí je nejen bezplatná verze obchodu, jenž si může založit každý, ale také funkčně vybavenější placená verze, u níž je předpoklad dalšího rychlého rozvoje funkčnosti i služeb. Vedle toho ale Krámky zprostředkují také prodej zboží svých zákazníků: každé do krámků vložené zboží je prezentováno návštěvníkům na globální doméně www.kramky.cz. Vedle toho má každý shop vlastní doménu, XML výstup a další nástroje, které majiteli umožní propagovat si ho samostatně, bez ohledu na výše řečené.

Je vám asi jasné, že projekt formátu Krámku nevyroste přes noc. Jeho zrod provázela řada problémů, spuštění bylo několikrát odloženo, čímž jsme se (samozřejmě nechtěně) postupně posunuli až k zahájení zkušebního provozu v červenci, kdy Krámky spouštíme doslova „na půl plynu“. Technologicky jde o náročné dílo, podobně je tomu také z hlediska ladění a úprav. Požadavkem cílové skupiny je snadná navigace i jednoduché ovládání obchodu – na všem usilovně pracujeme. V dalším rozvoji nás utvrzují první ohlasy i vlastní přesvědčení, že Krámky.cz mají v českém prostředí velkou šanci být komerčně úspěšné.

Druhým projektem, který už má za sebou oficiální spuštění, jsou Dárkoviny. Na první pohled malá databáze dárků. Při bližším ohledání plná různorodých funkcí, se skvělým způsobem filtrace tipů i detailními popisy dárků. Specifikem našeho projektu není jen jeho nezávislost (tipy na dárky dává na internetu skoro každý, ale téměř vždy jde o projekt internetových obchodů či agentur -> nabízí vám pouze vlastní sortiment), ale i přidaná hodnota pro čtenáře, jako je upozornění na výročích blízkých, možnost nechat si automaticky vybrat dárek a mnohé další. Podobně jako v případě Krámků jsme na začátku dlouhého běhu s řadou nápadů v kapse. Priorita? SEO, virál, komunitní sítě.

Poznámka: Vím, že dnes to bylo spíše představení projektu, než příspěvek s jakoukoliv konkrétní informační hodnotou. Jakmile ale pomine současné šílenství, vrátím se k řadě témat, která jsem zde již nakousnul. O Krámcích a Dárkovinách ale také nečtete naposledy.

Zatímco jiní se válí u vody, v kancelářích xBizona je větší ruch než na podzim – spouštíme dva nové projekty. A protože na nic jiného není v těchto dnech ani pomyšlení, pojďte se na ně společně se mnou podívat.

Když jsme loni v létě s xBizonem začínali, nepřišlo nám zvláštní spouštět první z velkých projektů v měsících, kdy počet lidí na internetu padá ke svému celoročnímu dnu. V případě Nazeleno.cz jsme volnější období léta využili k pomalému a tichému startu, k zabydlení se v prostředí internetu a samozřejmě také k oslovování prvních potenciálních partnerů. O rok později stejný shon prožíváme znovu – tentokrát nikoliv s jedním, ale rovnou se dvěma projekty.

Portál od řidičů pro řidiče. Může fungovat?

Služby pro řidiče na internetu stagnují. Nenabízí se tím prostor pro projekt, který by využíval informací od řidičů, nebo by jim dal povrchní možnost zbavit se nahromaděné negativní energie? Jsem přesvědčen, že ano. Přesto má řadu háčků.

Vzhledem k tomu, že za volantem trávím poměrně hodně času, vybudovalo řízení i ve mě řadu špatných vlastností: netrpělivost, averzi vůči konkrétním řidičům či způsobu jízdy, stále hlasitější projevy plné vulgarismů a především: POTŘEBU se někomu s těmi ohavnostmi, které se na tuzemskách silnicích dějí, svěřit. Po několik posledních měsíců proto koketuji s myšlenkou vytvořit na internetu místo, kde bych se mohl nejen podělit o zkušenosti (ať již pozitivní, nebo negativní), vybít nahromaděný vztah, ale zároveň kde bych užitečné informace a rady od dalších řidičů. Takové místo totiž na českém internu není.

Myšlenka podobné projektu je v základech jednoduchá: napůl zpravodajský, napůl komunitní portál, který by prostřednictvím diskusních fór, vlastních blogů a dalších specializovaných sekcí kombinoval insider informace z českých silnic (tzn. od nás pro nás – podobně jako funguje dopravní info v rádiích) a zároveň dával možnost označit a upozornit na specifické události českých silnic (uzavírku, její nejrychlejší objezd, nebezpečné místo na silnici) přímo řidiče. Co víc, měl by po vzoru populárního tématu „co nenávidím, to chci označit/pomluvit/zesměšnit“ umožnit označení nebezpečných řidičů, uzavírek a třeba i vytváření tolik populárních žebříčků pirátů, (ne)příjemných policistů, ale také motorestů, hotelů či odpočívadel.

Kam s takovým projektem mířím, je zřejmé: téměř ke každé z těchto funkcí či informačních databází se nabízí jednotky i desítky konkrétních funkcí. Spojuje je poměrně velká náročnost na čas i přípravu. Nemluvím proto o malém projektu; pokud už, musí být komplexní a velký, aby užitečností překonal současné zpravodajské servery a byl jejich jednoznačným a snadno pochopitelným rozšířením.

Přestože totiž může mít nezasvěcený uživatel pocit, že řada z těchto informací na internetu je, opak je pravdou: vše se opírá o zprávy z Ředitelství silnic a dálnic. Pokusy sbírat data přímo od řidičů nejsou a pokud existují, jsou ledabylé, špatně prezentované a bez šance na větší (čtenářský i komerční) úspěch. Řidič je přitom ten, kdo má informací nejvíce a kdo je ochotný se o ně dělit. Děláme to dnes a denně v telefonech, v hospodě, doma. Proč bychom se tedy nepodělil s ostatními?

Pravda, nic nepřekoná rychlost a účinnost zpravodajství v rádiu, ale počty lidí mobilně připojených k internetu rostou. Navíc: kolik z nás nechce poslouchat svůj hlas v rádiu, na internetu anonymně nebo i pod registrovaným účtem by se ale o svůj názor či informaci podělilo? A nebylo by ještě více těch, kteří by ocenili informace dlouhodobějšího charakteru, nebo by rádi využili konkrétní komunitní funkce?

Takový projekt u mě prozatím naráží na několik potenciálních problémů: a) velkou časovou i finanční náročnost, b) nejednoznačný obchodní model, c) chybějícího manažera, který by se ho chopil a dotáhl do konkrétní podoby.

Možná mi některý z nich pomůžete vyřešit. Diskuse pod tímto článkem a konečně i můj email je připraven naslouchat všem připomínkám/nápadům/nabídkám…

Vzhledem k tomu, že za volantem trávím poměrně hodně času, vybudovalo řízení i ve mě řadu špatných vlastností: netrpělivost, averzi vůči konkrétním řidičům či způsobům jízdy, stále hlasitější projevy plné vulgarismů a především: POTŘEBU se někomu s těmi ohavnostmi, které se na tuzemskách silnicích dějí, svěřit. Klidně i veřejně a naplno. Po několik posledních měsíců proto koketuji s myšlenkou vytvořit na internetu místo, kde bych si takto nahromaděný vztek vybil, ale zároveň (a PŘEDEVŠÍM) kde bych našel užitečné informace a rady od dalších řidičů, kterých sám za den strávený za volantem nasbírám několik. Takové místo totiž na českém internu chybí.