Doba je zlá, času málo, orientace na výsledek maximální. Ale co trocha slušnosti?
Jsou situace, které mě dokáží nadzvednout ze židle. Hodiny ještě neodbily osmou hodinu ranní, mobilní telefon se už ale má čile k světu. Záležitost jednoho z partnerů nesnese odkladu… Jiný den brzy ráno odjíždím do Prahy na smluvenou schůzku. Před devátou dorazím, uvelebím se do křesla v kavárně, druhá strana ale jednání zruší 5 minutpřed jeho zahájením krátkou SMS zprávou. Poznáváte se v některé z těchto situací, ať již na straně oběti či viníka? Rozhodně nejste sami. Teď ale otázka, co s tím.
Mohu akceptovat, že řada lidí spadá do kategorie ranních ptáčat a řešit pracovní záležitosti již kolem osmé hodiny chápou jako samozřejmé; sám spadám do kategorie těch, kteří raději zkrátí svůj spánek, než aby se zcela připravili o volno večer. Přesto se musím ptát: Je telefonát v 7 hodin ráno nebo v 7 večer samozřejmostí, která by měla být akceptována?
Zkusme malý test. Projděte si následujícími příklady a zamyslete se, zda vaši obchodní partneři a konec konců také vy sami tato pravidla dodržujete. Nic na nich není; naopak, zdají se být až překvapivě banální.
- Při telefonátech respektuji běžnou (či řekněme předpokládanou) pracovní dobu. Volám nejdříve v 9, nejpozději v 5 odpoledne, nejlépe ještě o hodinku dříve.
- Pokud volám pozdě, ale z urgentního důvodu, automaticky se omluvím a ujistím se, že druhá strana nemá problém strávit několik minut společným hovorem.
- Pokud se nedovolám a potřebuji něco řešit, pošlu upozorňující SMS. V opačném případě neočekávám reakci z druhé strany.
- Pokud mám nepřijatý hovor, volám zpět v nejbližší možný termín.
- Pokud mám zpoždění na domluvené schůzce, volám nejpozději do 10 minut od jejího začátku. Neočekávám, že druhá strana bude automaticky vyvíjet aktivitu pro zjištění, jak moc se na schůzku opozdím.
- Mám pochopení v případě, kdy druhá strana řekne NE: ať již na telefonát, možnost schůzky či cokoliv jiného.
- Neřeším po telefonu vše, ale jen záležitosti, u nichž je tento druh komunikace vhodný. V opačném případě použiji email.
- Sjednávám si schůzky na pevné termíny pouze v okamžiku, kdy jsem schopen je sám dodržet. Nemoc lze omluvit.
- Neměním svůj program a domluvená jednání méně než 24 hodin dopředu. Pokud se tak stane, maximálně se přizpůsobím druhé straně při hledání nahrádního termínu.
Ve všech případech je řeč o banalitách. Z mých zkušeností ale vyplývá, že co je samozřejmé, nemusí být stejně samozřejmě dodržováno. Mých posledních 14 dní to dokládá – neomluvená zpoždění na schůzky v délce více než 30 minut, zrušení schůzky přes SMS pět minut pár minut před jejím začátkem a mnohé další. Otázka je: jak tomu zabránit? Existuje nějaká prevence či slušné a efektní řešení?
Mohu naznačit, že takové chování obchodního partnera je nevhodné? Vždyť v případě svého kamaráda byste to udělali… Razantně upozornit, že příště nebudu - zpoždění na schůzku / telefonát v brzké ranní hodiny / cokoliv dalšího – tolerovat? Všechny možnosti zní až příliš riskantně. A protože výsledek je to, co nás zajímá nejvíce, a obchodní partner není mým přítelem, nezbývá, než zase jednou sklopit hlavu a zatnout zuby.
naprosto souhlasim, a predevsim pak s poslednim odstavcem, ktery je na vazkach. neco takoveho zazivam jako interni obchodak Kooperativy se svymi klienty, kde je ale tento problem daleko vetsi, nez jak jej popisujes – lide si z pochopitelnych duvodu nevazi pojistovaku, ale kdyz uz schuzku maji sjednanou, spousta z nich se zamerne ani neomluvi, kdyz se rozmysli a pote nemaji zajem… a ja posleze jedu na danou schuzku, aniz by mi kdokoliv otevrel. lide casto neumi rikat NE a to je ten problem.
s jedinou veci, se kterou do jiste miry nesouhlasim, je pracovni doba – necitil bych potrebu se omlouvat, kdyz volam v osum rano o vsedniho dne; ale to je asi samozrejme individualni. se zbytkem ale naprosto souhlasim.
promiňte – ale z Vašeho komentáře nechápu, proč si vážit člověka, který si neváží sám sebe – viz “lidi z pochopitelnych…..” kde je to, čemu se říkalo stavovská čest?
Absolutní souhlas, co dodat? Snad jen že když se něco podobného stane jednou v práci, člověk to překousne. Horší je, když tenhle chaotický způsob života začnou uznávat kamarádi. Navíc je to někdy opravdu chaos – třeba jeden kámoš chodí pravidelně kamkoliv o půl hodiny později. No a když už jsem si to toť rozplánoval a dal si takticky taky těch 30 minut na čas, známý dorazil naschvál včas a hned volal, kde jsem, grrr. Chaos ne, leda ve Warhammeru
.
S většinou Vašich pravidel nelze než souhlasit. Nedodržování sjednaného času schůzek o víc než 10 minut nebo jejich rušení krátce před termínem považuji za nevychovanost a naprostou neúctu k času druhých lidí. Volání před 9.00 ráno, není-li tento čas kontaktu dohodnut předem, za buranství. Reším to tak, že mobil zapínám až v 9.30 a pevnou před 9.00 prostě nezvedám.
povětšinou s Vámi souhlasím – v časech bychom se mírně neshodli – řeším vlastní poznámkou kdy je vhodné komu zavolat.
S posledním odstavcem polemizuji.Od chvíle, kdy si kolegy vybírám je sice tolik neužívám, ale ze zkušenosti vím, že existuje pár vhodných slov a frází , jakožto upozornění i pro obchodního partnera, jehož sice nesnášíte, ale jste na něm závislí.
Věřte mi, že v 99% případů ještě stoupnete v ceně – a 1% lidí s hroší kůží nemá smysl řešit