eBanka definitivně umřela. Kde hledat náhradu?

Doba je zlá, času málo, orientace na výsledek maximální. Ale co trocha slušnosti?

Jsou situace, které mě dokáží nadzvednout ze židle. Hodiny ještě neodbily osmou hodinu ranní, mobilní telefon se už ale má čile k světu. Záležitost jednoho z partnerů nesnese odkladu… Jiný den brzy ráno odjíždím do Prahy na smluvenou schůzku. Před devátou dorazím, uvelebím se do křesla v kavárně, druhá strana ale jednání zruší 3 minuty před jeho zahájením krátkou SMS zprávou. Poznáváte se v některé z těchto situací, ať již na straně oběti či viníka? Rozhodně nejste sami. Teď ale otázka, co s tím.

Mohu akceptovat, že řada lidí spadá do kategorie ranních ptáčat a řešit pracovní záležitosti již kolem osmé hodiny chápou jako samozřejmé; sám spadám do kategorie těch, kteří raději zkrátí svůj spánek, než aby se zcela připravili o volno večer. Přesto se musím ptát: Je telefonát v 7 hodin ráno nebo v 7 večer samozřejmostí, která by měla být akceptována?

Zkusme malý test. Projděte si následujícími příklady a zamyslete se, zda vaši obchodní partneři a konec konců také vy sami tato pravidla dodržujete. Nic na nich není, naopak; zdají se být až překvapivě banální.

- Při telefonátech respektuji běžnou (či řekněme předpokládanou) pracovní dobu. Volám nejdříve v 9, nejpozději v 5 odpoledne, nejlépe ještě o hodinku dříve.

- Pokud volám pozdě, ale z urgentního důvodu, automaticky se omluvím a ujistím se, že druhá strana nemá problém strávit několik minut společným hovorem.

- Pokud se nedovolám a potřebuji něco řešit, pošlu upozorňující SMS. V opačném případě neočekávám reakci z druhé strany.

- Pokud mám nepřijatý hovor, volám zpět v nejbližší možný termín.

- Pokud mám zpoždění na domluvené schůzce, volám nejpozději do 10 minut od jejího začátku. Neočekávám, že druhá strana bude automaticky vyvíjet aktivitu pro zjištění, jak moc se na schůzku opozdím.

- Mám pochopení v případě, kdy druhá strana řekne NE: ať již na telefonát, možnost schůzky či cokoliv jiného.

- Neřeším po telefonu vše, ale jen záležitosti, u nichž je tento druh komunikace vhodný. V opačném případě použiji email.

- Sjednávám si schůzky na pevné termíny pouze v okamžiku, kdy jsem schopen je sám dodržet. Nemoc lze omluvit.

- Neměním svůj program a domluvená jednání méně než 24 hodin dopředu. Pokud se tak stane, maximálně se přizpůsobím druhé straně při hledání nahrádního termínu.

Ve všech případech je řeč o banalitách. Z mých zkušeností ale jasně vyplývá, že co je samozřejmé, nemusí být dodržováno. Mých posledních 14 dní to dokládá – neomluvená zpoždění na schůzky v délce více než 30 minut, zrušení schůzky přes SMS pět minut pár minut před jejím začátkem. Otázka je: jak tomu zabránit? Existuje nějaká prevence?

Mohu naznačit, že takové chování je nevhodné? Razantně upozornit, že příště nebudu – zpoždění na schůzku / telefonát v brzké ranní hodiny / cokoliv dalšího – tolerovat? Všechny možnosti zní až příliš riskantně. A protože výsledek je to, co nás zajímá nejvíce, nezbude mi, než se s podobným jednáním smířit. Kdo ví, třeba mi dokážete poradit.

Snadno byste mě mohli označit za hardcore fanouška či dokonce věčného zastánce eBanky. Tedy v minulosti určitě. Za posledních pár měsíců se ale situace rychle změnila.

Účet u eBanky mám po dlouhá léta a dodnes k přístupu do internetového bankovnictví používám prastarou kalkulačku, kterou jinak už 99 % majitelů vyměnilo (či bylo nucen vyměnit) za pohodlnější mobilní přístup. eBanku jsem vždycky a za všech okolností doporučoval každému, kdo uvažoval o změně účtu a pochopil, že nemá smysl zahazovat se s bankami formátu KB či ČS, které v přístupu k moderním technologiím (velmi slušně řečeno) tápou.

Časy se ale mění. Z eBanky se stala Raiffeisenbank. Se změnou nepřišla jen výměna barev za “pozitivní” žlutou, ale také změna filosofie, kvality služeb a (bohužel) také kvality technologie. Třebaže má Raiffeisenbank i dnes nejlepší internetové bankovnictví na českém trhu, problémy a špatné zkušenosti se (jsem přesvědčen, že nejen u mě) kupí. Starší kauzy o postupném navyšování poplatků už známe; navyšování se děje neustále, RB je v mnoha ohledech nejdrazší bankou u nás a když už si najdeme cestu ke snížení některého z poplatků, chytří bankéři ví, jak si přilepšit o kousek jinde (viz cena nové karty po blokaci té staré).

Co mě vadí a dovedlo na pokraj rozhodnutí, zda s RB skutečně dál pokračovat, je ale mnohem prozaičtější důvod: dostupnost služeb. Nemám na mysli internetové bankovnictví, ale běžnou platbu kreditní kartou kdekoliv po republice. Za posledních několik měsíců mi byly (někdy spolu, někdy samostatně) odmítnuty při platbách jak soukromé, tak firemní kreditní karty. A co víc, stále to nekončí.

Problém přitom nebyl s nedostatkem financí, nízkými limity či jiným očividným důvodem. Problém byl vždy a pouze v (ne)dostupnosti terminálů RB. Jednou jsem kvůli problému s placením strávil hodinu na benzínce čekáním na kamaráda, který přiveze hotovost (a musel kvůli tomu zrušit důležitou schůzku), jindy jsem sháněl hotovost pro zaplacení zájezdu, aby o chvíli později terminál zázračně začal fungovat. Co víc, občas je transakce u jedné kreditní karty zamítnuta, zatímco u druhé není problém. Takových případů mám za poslední 3 měsíce hned několik. A předtím? Za dobrých 8-9 let ani jeden.

Důvodů, proč s RB zůstávat, proto pomalu ubývá. Zatímco dříve bych se ptal, zda někdo nabídne stejně dobré internetové bankovnictví jako RB – a přitom bych věděl, že odpověd nemůže znít ano – dnes má otázka zní: nabízí ho někdo alespoň v takové kvalitě a odpovídající technologii, která zajistí relativně snadné každodenní užívání? Pokud ano, není co řešit.